Jděte k čertu s oblohou!

Já to tedy tentokrát nevydržel, a i když jsem si říkal, že pro účely článečků na tomto blogu nebudu v hospodách hnusnej a nebudu prudit, tak zde jsem musel udělat výjimku a možná i přijdu o své inkognito, protože si mne tam určitě budou pamatovat. Došel jsem si pro servírku a informoval ji, že jsem si žádný salát neobjednal a ať mne toho sajrajtu zbaví. Což po drobném žbrblání nechala udělat (zákazník má slečno vždycky pravdu - a to i když ji nemá!). Nálada a chuť ale byla definitivně v čudu.
Kupodivu pak už to bylo jenom a jenom lepší. Čekal jsem sice o trochu déle, než bych si myslel, že je na odstranění zeleniny potřeba, ale pak už mi slečna přinesla nově naložený talíř (tedy nikoliv, že by to jen lžící shrnuli) na kterém se skutečně ten flák masa vyjímal. A nejen vyjímal, byl opravdu moc dobrý, žádná obvyklá přesušená podešev, kterou jsem očekával. Pepřová omáčka super a brambory ok. Kousek rajčete a okurky pro parádu už mi opravdu nevadil, i když parádit to jídlo vůbec nepotřebovalo. Mám trochu podezření, že v kuchyní je někdo hodně šikovný, kdo tu zeleninu taky nemusí a má to nařízeno od šéfa, nebo si od začátku 90 let myslí, že to tak má být. NEMÁ!

Vážení restauratéři, když už se s tím sajrajtem děláte, co kdybyste se lidí zeptali, zda to tam chtějí? Chcete oblohu za 15 kaček, nebo nechcete? Ano, nebo ne? To je to tak těžké?

A kde že to bylo?
Hospůdka U dvou borovic v Choustníkově Hradišti. Sice hodně staré zařízení, ale příjemná atmosféra. I když je to uprostřed vesnice a daleko od hlavní silnice, tak tam bylo celkem plno a myslím si, že i stálí návštěvníci. K dispozici wifi zdarma, noviny ke čtení. Voda k džusu bez reptání. No a po jídle se můžete přesunout na kafíčko do pohodlné kožené sedačky. Jak je to s kouřením jsem nějak nezaregistroval - v době oběda tam nikdo nekouřil, tak mne to ani nenapadlo. Myslím ale, že přední část - tuším 2 velké stoly jsou nekuřácké po celý den - to je ale bez záruky.

Pravidelně tam asi jezdit nebudu, ale občas se tam vrátím. Třeba jarní výlet na kole vrchem přes Kocbeře a Ferdinandov s obědem na místní zahrádce bude určitě fajn. Jen doufám, že mi servírka nedá půllitrem po hlavě.